Slamec, bude stačiť?
Jen v letech 1661–1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion
živých otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy
otrokářů z této operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně
2 miliardy dolarů, což na tu dobu byla astronomická částka.
1622 – Americké války začínají prvním útokem na indiány v roce
1622 v Jamestownu, poté následovala válka s indiány (Algonquini) v Nové
Anglii v letech 1635–1636 a válka v letech 1675–1676, která skončila
zničením téměř poloviny měst v Massachusetts. Další války a potyčky
s indiány pokračovaly až do roku 1900. Američané zničili asi
100 miliónů indiánů, což se dá plnoprávně považovat za genocidu,
výrazně převyšující masové vraždění židů Hitlerem (4 –
6 milionů obětí).
Od roku 1689 do roku 1763 proběhly čtyři hlavní imperiální války, do
nichž byla zapojena Anglie a její severoamerické kolonie, stejně jako
francouzská, španělská a holandská říše. Od roku 1641 do roku
1759 bylo 40 vzpour a 18 vnitřních konfliktů mezi osadníky, pět z nich
dosáhlo úrovně povstání. V roce 1776 začala válka za nezávislost,
která skončila v roce 1783. Druhá válka proti Anglii v letech 1812–1815
posílila nezávislost, zatímco 40 válek s indiány v letech 1622 –
1900 vyústilo v získání milionů akrů půdy.
1792 – Američané válčí s indiány o Kentucky
1796 – Američané válčí s indiány o Tennessee
1797 – Ochlazení vztahů s Francií poté, co loď US Delaware útočí
na civilní loď Croyable; válečné střety pokračují až do roku 1800.
1800 – Otrocká vzpoura vedená Gabrielem Prosserem ve Virginii. Asi
tisíc lidí bylo pověšeno, včetně samotného Prossera. Sami otroci nezabili
jediného člověka.
1803 – Američané válčí s indiány o Ohio
1803 – Louisiana. V roce 1800, Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá
Francii bývalou (až do roku 1763) francouzskou kolonii Louisianu. Namísto
toho se Napoleon zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho
synovci království v Itálii. Francouzští vojáci nebyli schopni dobýt
Louisianu, kde se usadili Američané.
1805 – 1815 – USA vedly první válku v Africe, na pobřeží
Středozemního moře. V té době obchodníci Americké republiky rozvinuli
významný obchod s Osmanskou říší, kde nakupovali opium za cenu kolem 3 $
za libru a prodávaly ho do čínského přístavu Cantonu (Guangzhou) za 7 –
10 dolarů. Mnoho opia také prodávali do Indonésie a Indie. V první
třetině 19. století USA získaly od sultána stejná práva a výsady
v obchodování v Osmanské říši, jako u evropských mocností: Británie,
Ruska a Francie. Následně Spojené státy vstoupily s Británií do boje za
kontrolu opiovým trhem východního Středomoří. Po sérii válek, v roce
1815, USA uvalily na severoafrické země zatěžující smlouvy a zajistily
svým obchodníkům velké peněžní příjmy. Později, ve 30. letech, se
Spojené státy snažily získat od Neapolského království Syrakus, jako
základnu, ačkoli tyto požadavky byly neúspěšné.
1806 – Pokus o americkou invazi do Rio Grande, tj. na území patřící
Španělsku. Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajat Španěly a
intervence se nezdařila.
1810 – Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta
Spojených států španělské území západní Floridy. Španělé se stáhli
bez boje a oblast dostala Amerika.
1811 – Otrocká vzpoura vedená Charlesem (příjmení otroci často
nedostávali, stejně jako je nedostávají psi). 500 otroků se vydalo do New
Orleans a osvobozovalo po cestě další. Američtí vojáci zabili na místě
nebo pověsili později téměř všechny účastníky povstání.
1812 – 1814 – Válka s Anglií. Invaze do Kanady. (Více v ruštině
zde: http://www.usinfo.ru/1812anglija.htm)
„Hořím touhou připojit nejen Floridu na jihu, ale i Kanadu (horní a
dolní) na severu naší země,“ řekl jeden z členů Sněmovny
reprezentantů, Felix Grundy. „Stvořitel světa stanovil naše hranice na
jihu u Mexického zálivu a na severu v oblasti věčného chladu,“ ozval se
další senátor Harpera. Brzy po příjezdu obrovského anglického loďstva
Yankees byli nuceni opustit Kanadu. V roce 1814 se Anglii dokonce podařilo
zničit mnoho vládních budov ve Washingtonu, DC.
1812 – Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi
Matthewsovi obsadit část španělské Floridy – ostrov Amelia a některé
další oblasti. Matthews se projevil nebývalou krutostí tak, že se prezident
snažil následně popřít spoluúčast.
1813 – Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile,
španělští vojáci se vzdávají. Kromě toho obsadili Američané Markézy,
okupace trvala až do roku 1814.
1814 – Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou
Floridu, kde obsadil Pensacolu.
1816 – Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě.
Fort nepatřil ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene
Seminole, kteří byli pozabíjeni v počtu 270.
1817 – 1819 – USA začaly jednání se Španělskem, oslabeným
ztrátou řady kolonií, o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál
Andrew Jackson, který měl obrovské plantáže, v dopise prezidentovi
Jamesovi Monroe předložil návrh na dobytí Floridy, a sliboval jej provést
do 60 dnů. Brzy, aniž by se čekalo na dokončení jednání se Španělskem
a bez získání jejího souhlasu, americké síly pod vedením generála
Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a zmocnily se Floridy.
Záminkou pro invazi na Floridu bylo pronásledování indiánského kmene
Seminole, který poskytoval útočiště prchajícím černošským otrokům
z plantáží (dva indiánské vůdce kmene Seminole generál Jackson oklamal a
nalákal je na americký dělový člun, když na něj vyvěsil anglickou vlajku
a poté je brutálně popravil). Skutečným důvodem pro americkou invazi bylo
zachycení plantážníky úrodné půdy na Floridě z jihu USA, což bylo
odtajněno v debatě v Kongresu v lednu 1819 ve zprávě zástupce vojenské
komise Johnsona o válce na Floridě.
1824 – Invaze dvou set Američanů v čele s Davidem Porterem do Puerto
Ricoského města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo
urazil amerického důstojníka. Představitelé města byli nuceni oficiálně
se omluvil za špatné chování svých obyvatel.
1824 – Vylodění amerických vojáků na Kubě, která byla tehdy
španělskou kolonií.
1831 – Povstání otroků ve Virginii pod vedením kněze Nata Turnera.
80 otroků zabilo své otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), poté bylo
povstání potlačeno. Kromě toho otrokáři se rozhodli o „preventivním
úderu“, aby se zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných
otroků v okolních regionech.
1833 – Invaze do Argentiny, kde v té době došlo k povstání.
1835 – Mexico. USA, které se snažily zmocnit se území Mexika, využily
nestabilní politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu z počátku
20. let, zinscenovaly v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které
brzy vyústilo oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením
„nezávislosti“.
1835 – Invaze do Peru, kde v té době probíhaly silné nepokoje.
1836 – Další invaze do Peru.
1840 – Invaze Američanů na Fidži, bylo zničeno několik vesnic.
1841 – Po atentátu na Američana na ostrově Drummond (tehdy se nazýval
Upolu), tam Američané zničili mnoho vesnic.
1842 – Jedinečný případ. Nějaký T. Jones si usmyslil, že Amerika je
ve válce s Mexikem, a napadl se svými vojáky poloostrov Monterey
v Kalifornii. Po zjištění, že válka ve skutečnosti neprobíhá,
se stáhl.
1843 – Americká invaze do Číny.
1844 – Další invaze Číny, potlačení anti-imperialistického
povstání.
1846 – Mexičané byli uraženi kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé
se rozhodli připojit se ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a
finanční neshody zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA
je „předurčeno“ natáhnout se přes celý kontinent od Atlantiku až
k Tichému oceánu. Vzhledem k tomu, že Mexiko nechtělo prodat území,
někteří američtí představitelé ho chtěli dobýt. Prezident USA James K.
Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. V příštích dvou letech
boje probíhaly v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém Mexiku. Americké
ozbrojené síly byly lépe vyškoleny, měly více nových zbraní a
účinnější vedení, a tak bylo Mexiko poraženo. Na počátku roku
1847 byla Kalifornie pod kontrolou Spojených států. V září padlo Mexico
City pod útoky americké armády. 2. února 1848 Spojené státy a Mexiko
podepsali mírovou dohodu. V této smlouvě se Mexiko dohodlo s USA na prodeji
území o rozloze 500 000 čtverečních mil za 15 milionů dolarů. (Více
v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…lifornia.htm)
1846 – Agrese proti Nové Granadě (Kolumbie).
1849 – Americké námořnictvo se vyskytovalo poblíž Smyrny, aby
přinutilo rakouskou vládu propustit zatčeného Američana.
1849 – Ostřelování Indočíny.
1851 – Americká vojska se vylodila na ostrově Johanna, aby potrestala
místní vládu za zatčení kapitána americké lodi.
1852 – Americká invaze do Argentiny během lidových nepokojů.
1852 – Japonsko. Ansejské dohody – nerovné smlouvy uzavřené
v 1854–1858 USA a dalšími mocnostmi s Japonskem v době Ansei [celý
oficiální název panování (1854–1860) císaře Komei]. Tyto dohody
ukončily více než dvě století japonské izolace od vnějšího světa.
V roce 1852 poslala americká vláda do Japonska eskadru M. Perry, který
pomocí vyhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa první
americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy
Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování. 14. října 1854 byla
Japonskem podepsána podobná dohoda s Anglií a 7. února 1855 s Ruskem.
Americký generální konzul T. Harris, který přijel do Japonska v roce
1856 pomocí hrozeb a vydírání učinil uzavření nové, lukrativní smlouvy
pro USA 17. června 1857, a o rok později 29. července 1858 nové otrocké
obchodní dohody pro Japonsko. Podle modelu americko-japonské obchodní dohody
byla v roce 1858 podepsána smlouva s Ruskem (19. srpna 1858), Velkou
Británii (26. srpna 1858) a Francií (9. října 1858). Ansejské dohody
umožnily volný obchod zahraničních obchodníků s Japonskem a začlenily ho
do sféry světového obchodu, neboť umožnily cizincům právo exteritoriality
a konzulární jurisdikce, zbavily Japonsko celní samostatnosti a uložily
nízká dovozní cla.
1853 – 1856 – Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí
ozbrojených konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky. (Více
v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…osstanie.htm)
1853 – Invaze do Argentiny a Nikaragui během občanských nepokojů.
1853 – Americká vojenská loď připlouvá do Japonska, aby ho donutila
otevřít své přístavy pro mezinárodní obchod.
1854 – Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte
(Greytown), tím pomstily urážku Američana.
1854 – Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí
Tygřího ostrova v panamské šíji.
1855 – Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu.
Ten se s podporou své vlády prohlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui.
Americký dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku ke Spojeným státům
a proměnit ji v otrockou základnu pro americké plantážníky. Nicméně,
Spojené armády Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vyhnaly Walkera z Nikaragui.
Později byl zajat a popraven v Hondurasu.
1855 – Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.
1856 – Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní roli panamské šíje,
Spojené království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, nebo
alespoň o kontrolu. Británie, která vlastnila řadu ostrovů v Karibiku,
stejně jako část Pobřeží moskytů, se snažila udržet si svůj vliv ve
Střední Americe. Spojené státy v roce 1846 prosadily u nové Granady
smlouvu o přátelství, obchodu a plavbách po moří, ve které se zavázaly
zaručit suverenitu nové Granady nad panamskou šíjí a zároveň získaly
rovná práva na použití jakékoliv trasy přes šíji a koncesi na
vybudování železnice přes ni. Železnice, jejíž výstavba byla dokončena
v roce 1855, přinesla posílení amerického vlivu v panamské šíji.
Pomocí smlouvy z roku 1846, Spojené státy systematicky zasahovaly do
vnitřních záležitostí nové Granady a opakovaně se uchylovaly k přímé
vojenské intervenci (1856, 1860 atd.). Smlouvy mezi Spojenými státy a Velkou
Británií – Clayton-Bulwerská smlouva (1850) a Smlouva Haye-Paunsfota
(1901) ještě více posílily pozici USA v Nové Granadě.
1857 – Dvě invaze do Nikaragui.
1858 – Intervence na Fidži, kde byla provedena represivní operace za
zabití dvou Američanů.
1858 – Invaze na Uruguay.
1859 – Útok na japonský Fort Taku.
1859 – Invaze do Angoly během občanských nepokojů.
1860 – Invaze do Panamy.
1861 – 1865 – Občanská válka. Mississippi, Florida, Alabama,
Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Tennessee a Severní Karolína se odtrhly
od zbytku státu a prohlásily se za nezávislé státy. Sever zaútočí jakoby
kvůli osvobození otroků. Ve skutečnosti šlo jako vždy o peníze –
v podstatě se pohádaly kvůli podmínkám obchodování s Anglií. Navíc se
našly síly, které zabránily rozpadu země do několika malých, ale velmi
separatistických kolonií.
1862 – Vyhnání všech židů z Tennessee s konfiskací majetku.
1863 – Trestná výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla „uražena
americká vlajka“.
1864 – Vojenská expedice do Japonska pro dosáhnutí výhodných
obchodních podmínek.
1865 – Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených
států, Británie, Francie, atd. napadla Paraguay a zničila 85 % obyvatel
této tehdy bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala.
Monstrózní masakr byl otevřeně hrazen mezinárodním bankovním domem
Rothschildů, který je úzce spojen se slavnou britskou bankou „Baring
Brothers“ a dalšími finančními institucemi, kde tradičně vedoucí roli
hráli Rothschildové. Zvláštní cynismus genocidě dodává to, že se konala
pod heslem osvobození paraguayského lidu z područí diktatury a obnovení
demokracie v zemi. Po ztrátě poloviny území a vykrvácení se stát stal
ubohou anglo-americkou polokolonií, kde je dnes jedna z nejnižších
životních úrovní, kvetoucí drogová mafie, obrovský vnější dluh,
policejní teror a korupce úředníků. Rolníkům vzali půdu a dali ji
skupině statkářů, kteří se objevili pod záštitou okupantů. Následně
vytvořili stranu „Colorado“, která do dneška vládne zemi v zájmech
dolaru a strýčka Sama. Demokracie zvítězila. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…paragvaj.htm)
1865 – Zavedení vojsk do Panamy v průběhu státního převratu.
1866 – Nevyprovokovaný útok na Mexiko.
1866 – Trestná výprava do Číny kvůli útoku na amerického
konzula.
1867 – Trestná výprava do Číny za vraždu několika amerických
námořníků.
1867 – Útok na ostrovy Midway.
1868 – Vícenásobná invaze do Japonska během japonské
občanské války.
1868 – Invaze do Uruguaye a Kolumbie.
1874 – Invaze do Číny a na Havaj.
1876 - Invaze do Mexika.
1878 – Útok na ostrovy Samoa.
1882 – Invaze do Egypta.
1888 – Útok na Koreu.
1889 – Trestná výprava na Havaj.
1890 – Zavedení vojsk na Haiti.
1890 – Argentina. Zavedení vojsk pro ochranu zájmů Buenos Aires.
1891 – Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.
1891 – Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově
Navassa, který podle amerických údajů patřil pod USA.
1893 – Zavedení vojsk na Havaji, invaze do Číny.
1894 – Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.
1894 – 1896 – Invaze do Koreje.
1894 – 1895 – Čína. Američtí vojáci se podílejí na
sino-japonské válce.
1895 – Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.
1896 – Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.
1898 – Španělsko-americká válka. (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1898isp.htm)
Američtí vojáci vybojují Filipíny u Španělska, 600 000 Filipínců je
zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal,
aby dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a
přivedl je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se
o půlnoci procházel po jedné z chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod
použitý Amerikou pro vyvolání této války: 15. února 1898 došlo
k výbuchu na bitevní lodi „Maine“, ta se potopila a bylo zabito
266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní Španělsko. Po
100 letech byla loď zvednuta ze dna, a bylo zjištěno, že loď byla vyhozena
do povětří zevnitř. Je možné, že se Amerika rozhodla, že nebude čekat
na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodla se věci urychlit tím,
že obětuje několik set životů. Kubu vybojují u Španělska a doteď je
tam americká vojenská základna. Ta stejná, kde se nachází nechvalně
známa mučírna pro všechny proslulé teroristy Guantánamo.
22. 6. 1898 – Během španělsko-americké války se na Kubě vylodili
američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů, kteří
vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci
roku 1898 americké síly začaly „pacifikační“ operaci proti kubánským
povstalcům, kteří nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo
ukončeno americké vojenské velení na Kubě. Nicméně američtí vojáci
zůstanou na ostrově. Je schválena nová ústava pro Kubu, podle které
Spojené státy mají zvláštní práva v této zemi. Ve skutečnosti byl nad
Kubou stanoven americký protektorát (více zde: http://www.usinfo.ru/…tektorat.htm).
S pomocí majetných tříd je kapitál ze Spojených států aktivně
vštěpován do kubánské ekonomiky. V prosinci roku 1901 se konaly první
prezidentské volby, ve kterých se prezidentem stal T. Estrada Palma spojený
s vládnoucími kruhy v USA. 20. května 1902 byl oficiálně vyhlášen
vznik kubánské republiky a v Havaně byla vyzdvižena národní vlajka
(místo americké vlajky), začala evakuace amerických vojáků. Amerika si
vyhradila právo zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby.
1898 – Portoriko a Guam byly vybojovány u Španělska.
1898 – Americké síly napadnou přístav San Juan del Sur
v Nikaragui.
1898 – Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.
1899 – 1901 – Americko-filipínská válka (více zde : http://www.usinfo.ru/1898filip.htm)
1899 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.
1901 – Vyslání vojsk do Kolumbie.
1902 – Invaze do Panamy.
1903 – USA poslaly k panamské šíji válečné lodě za účelem
izolace kolumbijské armády. 3. listopadu byla vyhlášena politická
nezávislost Panamské republiky. Ve stejném měsíci Panama, která byla
doslova závislá na USA, byla nucena podepsat smlouvu se Spojenými státy,
podle nichž území pro výstavbu kanálu bylo poskytnuto natrvalo pro
užívání USA. Státy měly možnost v určité oblasti postavit a pak
provozovat kanál, mít tam ozbrojené síly, atd. V roce 1904 byla schválena
Panamská ústava, Spojeným státům bylo uděleno právo vylodit vojska
v kterékoli části země, což bylo opakovaně využito vládou USA
k potlačení anti-imperialistických projevů. Prezidentské volby v roce
1908, 1912, 1918 se konaly pod dohledem amerických vojáků.
1903 – Invaze do Hondurasu, Dominikánské republiky a Sýrie.
1904 – Vyslání vojsk do Koreje, Maroka a Dominikánské republiky.
1904 – 1905 – Američtí vojáci zasahují do
rusko-japonské války.
1905 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Hondurasu.
1905 – Vyslání vojsk do Mexika (pomohla diktátorovi Porfirio Díazovi
potlačit povstání).
1905 – Vyslání vojsk do Koreje.
1906 – Invaze na Filipíny, potlačení osvobozeneckého hnutí.
1906 – 1909 – Američtí vojáci jsou na Kubě během voleb. V roce
1906 proběhla vzpoura liberálů protestujících proti bezpráví
spáchaného vládou prezidenta E. Palmy. Palma žádá USA, aby vyslaly
vojáky, ale americká vláda vyšle na Kubu zprostředkovatele. Po odstoupení
prezidenta E. Palmy, USA oznámily vytvoření prozatímní vlády v zemi,
která bude u moci tak dlouho, dokud v zemí nebude obnoven pořádek.
10. února 1906 – vítězství liberálů ve volbách. H.Gomes zvolen
prezidentem Kuby.
1907 – Američtí vojáci prosazují protektorát „dolarové
diplomacie“ v Nikaragui.
1907 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Dominikánské
republice.
1907 – Američtí vojáci se účastní války Hondurasu a Nikaragui.
1908 – Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1910 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Corinto a
Bluefields. USA poslaly vojenské jednotky do Nikaragui a organizovaly
protivládní spiknutí (1909), po kterém byl Zelaya nucen uprchnout ze země.
V roce 1910 byla vytvořena junta z pro-amerických generálů: X. Estrada,
E. Chamorro a zaměstnance americké těžební společnosti A. Diaze. Ve
stejném roce se stal prezidentem Estrada, ale poté byl vyměněn A. Diazem,
který byl podporovaný americkými vojsky (více zde: http://www.usinfo.ru/…ikaragua.htm).
1911 – Američané se vylodili v Hondurasu kvůli podpoře povstání pod
vedením bývalého prezidenta Manuela Bonnily proti legitimně zvolenému
prezidentovi Miguelovi Davilouvi.
1911 – Potlačení protiamerického povstání na Filipínách.
1911 – Zavedení vojsk do Číny.
1912 – Američtí vojáci vcházejí do Havany (Kuba). (Více v ruštině
zde: http://www.usinfo.ru/1912kuba.htm)
1912 – Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1912 – Invaze vojsk USA do Hondurasu.
1912 – 1933 – Okupace Nikaragui, neustálý boj s partyzány.
Nikaragua se stala monopolní kolonii „United Fruit Company“ a dalších
amerických společnosti. V roce 1914 byla ve Washingtonu podepsána dohoda,
podle které Spojené státy měly právo vybudovat mezi oceánský kanál
v Nikaragui. V roce 1917 se stal prezidentem E. Chamorro, který uzavřel se
Spojenými státy řadu nových dohod což vedlo k ještě většímu
zotročení země. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…ikaragua.htm)
1914 – Američtí vojáci vstupují do Dominikánské republiky, boj
s rebely o Santa Domingo.
1914 – 1918 – série invazí do Mexika. V roce 1910 začalo silné
rolnické hnutí Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapata proti loutce USA a
Anglie, diktátorovi Porfirio Diazovi. V roce 1911 Diaz uprchl ze země a
místo něj přišel liberál Francisco Madero. Ale ani on nevyhovoval
Američanům, a v roce 1913 opět pro-americký generál Victoriano Huerta
svrhl Madera a zabil jej. Zapata a Villa přitlačili, a na konci roku
1914 obsadili hlavní město Mexico City. Junta Huerta se zhroutila a Spojené
státy přešly k přímé intervenci. Už v dubnu 1914 se v mexickém
přístavu Veracruz vylodili američtí vojáci, kteří tam zůstali až do
října. Prezidentem Mexika se mezitím stal ostřílený politik a hlavní
vlastník půdy V. Carranza. Porazil Villa, ale oponoval imperialistické
politice Spojených států a slíbil provést pozemkovou reformu. V březnu
1916 americká armáda pod velením Pershinga překročila mexickou hranici,
ale nebyla to pro ně zrovna procházka růžovým sadem. Vládní vojáci a
partyzánské armády P. A. Villy a Zapaty dočasně zapomněli na občanské
nepokoje a sjednotili se proti Pershingovi a vyhodili ho ze země. (Více
v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…17mexika.htm)
1914 – 1934 – Haiti. Po četných povstáních Amerika zavádí svá
vojska, okupace trvá 19 let. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…934gaiti.htm)
1916 – 1924 – 8letá okupace Dominikánské republiky. (Více
v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…skajarka.htm)
1917 – 1933 – Vojenská okupace Kuby, ekonomický protektorát.
1917 – 1918 – Účast v první světové válce. Nejprve Amerika
„udržovala neutralitu“, tj. prodávala zbraně za astronomické částky a
nekontrolovatelně bohatla, vstoupila do války až v roce 1917, tj. na konci,
ztratila pouze 40 000 lidí (Rusové například – 200 000), ale po válce
se považovala za největšího vítěze. Jak víme, úplně stejně bojovala ve
druhé světové válce. USA bojovaly v Evropě v první světové válce, aby
změnily pravidla „hry“, ale ne pro zajištění „výraznější rovnosti
možnosti“, ale kvůli zajištění budoucí absolutní nerovnosti ve
prospěch Spojených států. Do Evropy Amerika nepřišla kvůli Evropě, ale
kvůli zájmům Ameriky. Zámořský kapitál chystal tuto válku a vyhrál ji.
Po skončení války cestou různých machinací ostatních spojenců uspěli
v zotročení Německa, díky čemuž se válkou oslabená země dostala do
absolutního chaosu, kde se zrodil i fašismus. Fašismus se také mimochodem
vyvíjel s aktivní pomocí Ameriky, která mu pomáhala až do konce druhé
světové války. Státy, kromě USA se po válce ocitly v dluhu
u mezinárodních finančních skupin a monopolu, kde kapitál USA už hrál
první, ale ne jediné housle. To, o co se snažily Spojené státy, toho
i dosáhly – jak v Paříži v roce 1919, tak i v roce 1929. Státy si
nezajistily mandáty a kolonie, ale právo a schopnost kontrolovat situaci ve
světě, tak jak to chtěly oni nebo spíše americký kapitál. Samozřejmě,
že ne všechny plány se podařilo uskutečnit a největším a
nejbolestivějším omylem bylo nezávislé sovětské Rusko místo
buržoazního závislého Ruska. S tím se zatím muselo počkat, ale zbytek
Evropy byl „v podstatě monopolem Yankees a co“. Přibývá důkazů, že
Spojené státy a Británie jsou hlavními viníky vypuknutí první světové
války. Více si o tom můžete přečíst v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/stravit.htm.
1917 – Američtí magnáti rádi financovali socialistickou revoluci
v Rusku a doufali, že to vyvolá občanskou válku, chaos a celkovou likvidaci
této země. Připomeňme, že ve stejné době se Rusko účastnilo první
světové války, která mu to ještě zhoršovala. Zde jsou konkrétní jména
sponzorů: Jacob Schiff, Felix a Paul Wartburg, Otto Kahn, Mortimer Schiff,
Guggenheim, Isaac Seligman. Když občanská válka opravdu začala, Američané
pustili své síly na urychlení zničení Rusů. Zvlášť velké naděje se
upnuly na Trockého, proto se velmi naštvaly, když Stalin rozpoznal jejích
plány a odstranil nepřítele. Po revoluci v roce 1917, americký prezident
Woodrow Wilson nastínil americkou politiku, pokud jde o Rusko takto: Celá
bělogvardějská vláda v Rusku by měla dostat pomoc a uznání Trojdohody.
Kavkaz je součástí problému turecké říše, Střední Asie by se měla
stát protektorátem Anglo-Sasů, Sibiř by měla mít oddělenou vládu a
VelkoRusko novou vládu (tj., ne sovětskou). Po vítězství nad „rudým“
mořem Wilson plánoval vyslat do Ruska vojska z křesťanského sdružení
mladých lidí „pro morální vzdělávání a řízení ruského lidu“.
V roce 1918 američtí vojáci vstoupili do Vladivostoku a úplně vyhnat je
z ruského území se podařilo až v roce 1922. Dále 23. prosince
1917 Clemenceau, Pichon a Foch z Francie a lordové Milner a Cecil z Anglie
uzavřeli tajnou úmluvu o rozdělení sfér vlivu v Rusku: Pro Anglii Kavkaz,
Kubaň a Don a pro Francii Besarábie, Ukrajina a Krym. USA se oficiálně
úmluvy neúčastnily, i když ve skutečnosti držely v rukou všechny nitě,
a zejména si dělaly nárok na Sibiř a Dálný východ … Geografická mapa,
kterou připravilo ministerstvo zahraničí Spojených států pro americkou
delegaci na pařížské mírové konferenci to velmi přesně ukazovala: Ruský
stát na té mapě byl pouze na Středoruské vysočině. Pobaltí, Bělorusko,
Ukrajina, Kavkaz, Sibiř a Střední Asie na té mapě byly „samostatnými“,
„nezávislými“ státy. Na tento plán se muselo ještě pár desítek let
počkat. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1917rossija.htm.)
1918 – 1922 – Intervence do Ruska. Celkem se jí účastnilo 14 zemí.
Američané si přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv, když je vzali
admiralovi Kolčakovi kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili.
Tohle zlato je zachránilo během Velké hospodářské krize, kdy se vláda
rozhodla vypořádat s obrovskou nezaměstnaností najmutím na civilní
službu. Pro zaplacení za tuto neplánovanou práci bylo potřeba obrovské
množství peněz, a tehdy se ukradené zlato hodilo. Tohle však není jediná
ztraceném zlatě (vice o tom zde : http://jinezpravy.blogspot.cz/…enskych.html
) Fotogalerie zde: http://www.usinfo.ru/…agallery.htm.
1918 – 1920 – Panama. Po volbách se do země posílají vojáci
k potlačení nepokojů.
1919 – Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoco. Pod tlakem
USA Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo
vylodění amerických vojáků pro „ochranu amerických zájmů“.
Prezidentem byl zvolen D. Garcia. V zemi byl obnoven demokratický systém.
1919 – Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům
v Dalmácii.
1919 – Američtí vojáci jsou v Hondurasu během voleb.
1920 – Guatemala. Dvoutýdenní intervence.
1921 – Americká podpora rebelů, kteří bojovali za svržení
guatemalského prezidenta Carlose Herrera ve prospěch „United Fruit
Company“.
1922 – Intervence v Turecku.
1922 – 1927 – Americké síly v Číně během lidového
povstání.
1924 – 1925 – Honduras. Vojáci vtrhli do země během voleb.
1925 – Panama. Americké síly rozehnaly generální stávku.
1926 – Nikaragua. Invaze. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…ikaragua.htm)
1927 – 1934 – V celé Číně jsou američtí vojáci.
1932 – El Salvador invaze od moře. V té době tam byla vzpoura.
1936 – Španělsko. Zavedení vojáků během občanské války.
1937 – Jeden vojenský střet s Japonskem.
1937 – Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal
k moci, když svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a
jeho rodina vládla v zemi příštích 40 let.
1939 – Zavedení vojsk do Číny.
1941 – Jugoslávie. Převrat v noci z 26. na 27. března 1941, který
provedly anglo-americké zpravodajské služby, v důsledku státního
převratu byla svržena vláda Cvetkoviće-Matcheka.
1941 – 1945 – Zatímco sovětská vojska bojovala s nacistickou
armádou, Američané a Britové dělali to, co dělají obvykle – teror.
Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa, čímž ukázali, že
nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu pomocí
kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a
válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné
noci zabito přibližně 120 000 – 250 000 civilistů, většina z nich
byli uprchlíci. (O Lend Lease si můžete v ruštině přečíst zde: http://www.usinfo.ru/lendlease.htm.)
Stručně řečeno: 1) Pomáhat SSSR začali až v roce 1943, předtím byla
podpora jen symbolická, 2) výše podpory byla malá a za obrovské ceny
(stále se to splácí), zároveň je přitom špehovali (více v ruštině
zde: http://www.usinfo.ru/…eshpiony.htm)
a 3) současně Amerika tajně pomáhala nacistům, i když se o tom teď
přímo nemluví (v ruštině o tom např. zde: http://www.usinfo.ru/ibm.htm a zde: http://www.usinfo.ru/fashysty.htm).
Obchod je obchod. Mimochodem, Bushův dědeček Prescott Bush se na tomto
přímo podílel. Obecně zločiny Spojených států během druhé světové
války jsou nevyčíslitelné. Například podporovali extrémně násilnické
chorvatské fašisty, kteří se pak aktivně zapojili do protisovětského
boje. Jakoby náhodně útočili na sovětské vojáky v naději zastrašit je
svou palebnou silou. Dohodli se s Hitlerem, že maximální počet vojáků byl
hozen do boje proti Sovětům a Američané pochodovali vítězně od města
k městu, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem. Až pak nasnímali
hrdinské filmy, kde si připisovali hrdinské činy sovětských vojáků.
Jedním z nejstrašnějších zločinů je samozřejmě tajné sponzorování
nelidských experimentů na lidech americkými fondy v nacistických
koncentračních táborech. Kvůli finanční pomoci měla Amerika neomezený
přístup k výsledkům výzkumu. Po válce byly všechny němečtí a
japonští odborníci převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve
svém výzkumu na vězních, obyvatelích domovů pro seniory,
přistěhovalcích, lidech v Latinské Americe atd.
1945 – Dvě atomové bomby svržené na vyčerpané Japonsko (více
v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…irovaja3.htm),
což mělo za následek smrt asi 200 tisíc (podle jiných zdrojů
0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka
o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není
pravdivá. Bomby byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele,
Stalina, když Japonsko se již snažilo vyjednat kapitulaci. Vedoucí velitelé
druhé světové války, včetně Dwighta D. Eisenhowera, Chestera Nimitze a
Curtise Lemaye, všichni neschvalovali použití atomových bomb proti
poraženému nepříteli. Kromě toho byly bomby shozeny navzdory zákazu
Haagské úmluvy z roku 1907 – „neexistuje žádná omluva pro neomezené
ničení nebo útoky na civilisty a civilní objekty jako takové“. Nagasaki
byl námořní základnou … Po okupaci Japonska americkými vojsky zemřelo
hladem 10 milionů lidí. Také, jako obvykle, Američané plně prokázali
svou „civilizovanost“: dobrou tradicí bylo nošení „suvenýrů“,
vytvořených z kostí a jiných částí těla mrtvých Japonců.
1945 – 1991 – SSSR. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/sssrindex.htm.)
Samozřejmě, že všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy,
provokace není možné uvést. Měli bychom zvláště zmínit angloamerický
plán „Nemyslitelné“, který byl odtajněn před několika lety, a
nezpůsobil žádný zájem v „demokratických“ médiích. Toto není
překvapující, jelikož plánem bylo zaútočit společnými fašistickými,
britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945. Jaký
demokrat se tohle odváží říct? Zajatí Němci se neodzbrojovali
sovětskými „spojenci“, nikdo tu armádu nerozpouštěl, váleční
zločinci nebyli potrestáni. Naopak, nacisté byli shromážděni do
stotisícové armády, která jen čekala na rozkaz zopakovat svůj blitzkrieg.
Naštěstí, Stalinovi se podařilo přesunout sovětské vojáky a tím
neutralizovat američano-fašisty a ti se neodvážili na „demokratizaci“.
Nicméně, přátelství Američanů s nacisty pokračovalo. Prakticky žádný
válečný zločinec v západním Německu nebyl potrestán, mnozí sloužili
v NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy,
které měly monopol na jaderné zbraně, se začaly připravovat na
preventivní válku, která měla být zahájena v roce 1948. Za prvních
30 dnů bylo naplánováno shození 133 atomových bomb na 70 sovětských
měst, z nichž 8 na Moskvu a 7 na Leningrad a později se plánovalo
shození dalších 200 atomových bomb. Nicméně, kontrolní výpočty
ukázaly, že americké strategické letectví v letech 1949 – 1950 stále
nemohlo zasadit smrtelný úder Sovětskému svazu, tak aby nebyl schopen odporu
(plán „Dropshot“), takže „demokratizace“ byla odložena. Amerika se
snažila všemi prostředky podnítit etnické konflikty, prodat vadné
zařízení (které, mimochodem, kdysi vedlo k největšímu výbuchu
v Sovětském svazu vůbec – v roce 1982 vybouchl plynovod s americkým
zařízením na Sibiři). Pokud to bylo možné, tak proti Sovětskému svazu
byly použity i biologické zbraně. Například shazování z letadel
Mandelinky bramborové, čímž způsobili obrovské škody na úrodě brambor.
Na Ukrajině je stále v některých oblastech rozšířen vědě neznámý
kříženec mezi kobylkou a cvrčkem. Je zřejmé, že byl původně určen
k rozšíření nějaké infekce. (Američané zajali během druhé světové
války všechny japonské odborníky na biologické zbraně a aktivně
využívali jejich odborné znalosti ve všech víceméně větších válkách,
i na Kubě, rozšíření epidemie pomocí hmyzu bylo vyvinuto právě
Japonci). V celé historii Sovětského svazu žádný bojový letoun nezasáhl
do vzdušného prostoru Spojených států, nedělal přelety nad touto zemí a
neprováděl v něm letecké bitvy. Za padesát let konfrontace se Sovětským
svazem bylo sestřeleno kolem třiceti bojových a průzkumných letadel USA. Ve
vzdušném boji nad Sovětským svazem sověti ztratili pět bojových letadel,
Američany byli sestřeleno několik sovětských transportních civilních
letadel. Celkem bylo zaznamenáno pět tisíc porušení sovětských hranic
americkými letadly. Za stejné období v Sovětském svazu bylo
identifikováno a zatčeno více než sto čtyřicet parašutistů –
sabotérů s konkrétní úlohou o vedení sabotáže na sovětském území.
CIA aktivně tisklo sovětské peníze a dodávalo je všemi možnými způsoby
do SSSR kvůli způsobení inflace. Západní vědci urychleně rozvíjeli
některé vědecké teorie o přírodním ruském sklonu k násilí a
otroctví, o podvědomě předprogramované chuti obsadit celou Zemi. Dnes je
již veřejně známo mnoho plánů na rozpoutání jaderné války se
Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, „Chariotir“,
„Trójan“, „Bravo“, „Offtekl“. Američané byli dokonce ochotni
zaházet atomovými bombami své evropské spojence, aby poslední Rusové
neměli kam běžet od jadernými zbraněmi zničeného Sovětského svazu.
Nejvážnější obavy ze strany tehdejšího Sovětského svazu byly, jak se
ukázalo později, zcela rozumné. V 70. letech byl odtajněn plán, který
byl navržen rozvědkou už 3. listopadu 1945, podle kterého byl schválen
atomový útok zároveň na 20 měst v SSSR. Byl naplánován „nejen
v případě nadcházejícího útoku SSSR, ale i když úroveň vědeckého a
průmyslového rozvoje země dá soupeři příležitost k útoku na Spojené
státy nebo na obranu proti našemu útoku“… Ale hrdinské úsilí
sovětského lidu, neuvěřitelné totální úsilí pracovníků a
intelektuálů dovolilo ekonomický zázrak a zcela nečekaný vývoj jaderné
zbraně pro USA. Američané, které promarnili správný okamžik k útoku
ještě mnohokrát chtěli zasadit preventivní úder později v 50. letech,
ale byli po celou dobu zastaveni strachem z odpovědí. Podle CIA Amerika
utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.
1946 – Jugoslávie. Američtí vojáci se mstí za sestřelení
letadla.
1946 – 1949 – USA bombardovaly Čínu a poskytovaly jakýkoli odpor
vůči komunistům. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…946kitaj.htm)
1947 – Itálie. Za účelem boje proti komunismu byly financovány
proamerické síly ve volbách, CIA masově zabíjelo komunisty a provádělo
protisovětskou kampaň v médiích. Nakonec na americké peníze byly
zfalšovány výsledky voleb a samozřejmě komunisté prohráli.
1947 – 1948 – Francie. Za účelem boje proti komunismu a re-kolonizaci
Vietnamu jsou financovány pro-americké síly ve volbách a je poskytnuta
vojenská podpora. Byly zabity tisíce civilistů.
1947 – 1949 – Řecko. Američtí vojáci jsou zapojeni do občanské
války, kde podporují fašisty. Pod záminkou „ochrany demokracie“ USA
zasahují do konání prvních všeobecných voleb v Itálii a zavádí bojové
lodě 6. flotily do italských přístavů, aby se zabránilo komunistické
straně dostat se k moci mírovou cestou. Během několika desítek let po
válce, CIA a americké korporace nadále zasahují do voleb v Itálii a
utrácí stovky milionů dolarů za zablokování volební kampaně komunistů.
Popularita komunistů byla založena na jejich aktivní účasti
v protifašistickém hnutí, když vedly všechny síly odporu.
1948 – 1953 – Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující role
v represivních operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců
Filipínců. Americká armáda zahájila kampaň proti levým silám v zemi
ještě v době, kdy ti bojovali proti japonským útočníkům. Po válce
Spojené státy přivedly k moci řadu loutek, včetně prezidenta, diktátora
Marcose. V roce 1947 byly finančně podporovány pro-americké síly kvůli
otevření amerických vojenských základen na Filipínách.
1948 – Peru. Vojenský převrat provedený Amerikou. K moci se dostal
Manuel Odria. Nedemokratická vláda se v budoucnu vyzbrojovala a byla
podporována Amerikou, další volby se konaly až v roce 1980.
1948 – Nikaragua: vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou.
O diktátorovi Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl: „Je to
sice hajzl, ale je to náš hajzl.“ Diktátor byl zabit v roce 1956, ale jeho
dynastie zůstala u moci.
1948 – Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José
Figueresem Ferrerem.
1949 – 1953 – Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnily
několik neúspěšných pokusů o svržení „komunistického režimu“ a
nahrazení ho prozápadní vládou z řad fašistických kolaborantů a
monarchistů.
1950 – Povstání v Portoriku potlačeno americkými vojsky. V té době
tam pokračoval boj za nezávislost.
1950 – 1953 – Ozbrojený zásah v Koreji přibližně milionu
amerických vojáků. Smrt stovek tisíc Korejců. V roce 2000 vyšlo najevo
hromadné vraždění desítek tisíc politických vězňů armádou a policií
Soulského režimu, kterého se dopustil během korejské války. Toto bylo
děláno na příkaz Ameriky, která se obávala, že vězňové, kteří byli
zadrženi za své politické přesvědčení můžou být zachráněni armádou
KLDR. Američané aktivně používali chemické a biologické zbraně vyrobené
pro ně nacistickými zločinci a testovanými na vězních. (Více v ruštině
zde: http://www.usinfo.ru/koreja.htm,
2. část zde: http://www.usinfo.ru/koreja2.htm)
1950 – Počátek americké vojenské pomoci Francouzům ve Vietnamu.
Dodávka zbraní a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských
výdajů Francie.
1951 – Americká vojenská pomoc čínským povstalcům.
1953 – 1964 – Britská Guyana. Během 11 let se USA a Velká Británie
třikrát snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce
Dzhegena, který prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle
Spojených států mohla vést k budování společnosti alternativní ke
kapitalismu. Pomocí různých nástrojů od stávek až po terorismus, Spojené
státy zařídily jeho odchod z politické scény v roce 1964, výsledkem
bylo, že Guyana, jedna z nejlepších zemí v regionu se začátkem roku
1980 stala jednou z nejchudších.
1953 – Írán. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1953iran.htm)
Populární politik Mosaddek se rozhodl znárodnit ropný průmysl Íránu
(1951), který kontrolovala anglo-iránská naftařská společnost. Tak
ekonomické zájmy Velké Británie byly porušeny. Pokusy Spojeného
Království „ovlivnit“ Mosaddeka s pomocí hlavy státu Šáha selhaly.
Mosaddek provedl referendum, v němž získal 99,9 % hlasů a dostal
mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil, a nakonec sesadil
Šáha a poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že
Mosaddek se neopíral pouze na nacionalisty a kleriky, ale i na komunistickou
stranu Íránu. Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek
připravuje „sovětizaci“ Íránu, takže CIA a britská zpravodajská
služba MI5 provedla operaci na svržení Mosaddeka. V Íránu začaly
nepokoje, kde se střetli monarchisté podporovaní USA a Británií a
příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou. Šáh
se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém
východě řekl : „Získal jsem tento trůn díky Alláhovi, národu, armádě
a tobě.“ Mosaddek byl zatčen, souzen íránským soudem a odsouzen
k dlouhému trestu odnětí svobody a zbytek svého života strávil
v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o znárodnění ropného
průmyslu Íránu. Šáh Pahlavi se na čtvrt století stal žalářníkem pro
íránský lid.
1953 – Nucená deportace Inuitů (Grónsko), která skončila degradací
tohoto národa. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…enlandia.htm)
1954 – Guatemala. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…vatemala.htm)
Guatemalský prezident Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v letech 1951–1954 a
pokusil se dostat obchod se zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl)
pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti „United
Fruit“, na kterou připadalo 90 % vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že
je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemale
(což byla lež). „United Fruit“ apeloval na pomoc americké vlády. CIA
najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze
sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla Arbenze poslouchat, a
ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci v Guatemale se
dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu vlády a
vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam Amerika
rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton
přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona
v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf
Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu
jeho cesty po střední Americe. Podpora zpravodajskými službami USA
guatemalské armády podílející se na „brutální a trvalé represi byla
chybou ze strany Spojených států, která by se neměla opakovat,“ řekl
Clinton. Clinton učinil takové prohlášení v reakci na opakované výzvy
guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do
tajných archivů amerických tajných služeb, který by se definoval rolí
Washingtonu a guatemalské armády ve „špinavé válce“, která byla
doprovázena vnitřním ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V nedávno
zveřejněné zprávě z guatemalské „Komise Pravdy“ se uvádí, že USA
opakovaně zasahovaly do vnitřních záležitostí Guatemaly během konfliktu.
Takže CIA „přímo či nepřímo podporovala některé nezákonné operace“
vlády proti povstaleckým silám. Až do poloviny 80. let, „americká vláda
vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily nespravedlivou
sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle „Komise pravdy“,
v průběhu 36leté občanské války v Guatemale, která skončila v roce
1996 podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci bylo zabito nebo se
pohřešuje více než 200 tisíc lidí. V průběhu ozbrojeného konfliktu
existovala celá řada závažných porušení zákona, z nichž za většinu
je zodpovědná armáda a zpravodajské služby.
1956 – Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti
Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, taky jim byly
dodávány zbraně a vybavení.
1957 – 1958 – Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním
z vůdců „třetího světa“ a udržoval neutralitu v období studené
války, několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek,
odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi
voliči. To vše, podle Spojených států, sloužilo jako „špatný
příklad“ pro ostatní rozvojové země. Aby se zabránilo „šíření
špatných myšlenek v zemích třetího světa“, CIA začalo vyhazoval
hodně peněz za volby, byl vytvořen plán na atentát na Sukarna, byl
vydírán vykonstruovaným sex filmem a pomocí opozičních důstojníků byla
zahájena válka proti v Sukarnově vládě, která nebyla úspěšná.
1958 – Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.
1958 – konfrontace s Panamou.
1958 – Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji
s Čínou.
1958 – V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od
roku 1957. Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc
bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo
se CIA stáhlo a povstání se nezdařilo.
1959 – Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických
vojáků ve Vietnamu.
1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti
proamerické vládě.
1960 – Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem
Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech
vztahů s Kubou, Američané uskutečnili několik vojenských operací.
Podporují se všechny protivládní organizace, přijde i na krvavé
provokace, které jsou pak připsány vládě. Nakonec Američané zorganizovali
převrat a k moci přijde agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzy
uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský Washingtonu a snažila
se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačeny
pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala
teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických
odpůrců a samozřejmě, především komunistů. USA zůstaly spokojeni.
1960 – Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení
loutkové vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.
1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.
1960 – 1965 – Kongo / Zair. V červnu 1960 Lumumba se stal prvním
premiérem Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu
nad nerostným bohatstvím v Katanga, a významní úředníci Eisenhowerovy
správy finanční zájmy a spojení v této provincii. Na slavnostním
ceremoniálu u příležitosti Dne nezávislosti, Lumumba vyzval lidi
k ekonomickému a politickému osvobození. Po 11 dnech Katanga vystoupila ze
země. Brzy byl Lumumba svržen ze svého postu s pomocí Spojených států, a
v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po několika letech
občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který vládl zemi
po více než 30 let a stal se miliardářem. Během této doby se míra
korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny dosáhl takových rozměrů,
že dokonce zarážel i jeho velitele z CIA.
1961 – 1964 – Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta k moci byla
země na cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se
socialistickými zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy
z vývozu TNC, znárodnila dceřiné společnosti ITT a pokračovala
v provádění ekonomických a sociálních reforem. Navzdory skutečnosti, že
Goulart byl velký statkář, Spojené státy jej obvinily z „dominance
komunistů ve vládě“ a byl sesazen ve vojenském převratu. V příštích
15 letech vládne vojenská diktatura, kongres byl uzavřen, politická opozice
je roztroušena, v soudnictví vládne tyranie, kritika prezidenta je
nezákonná. Odbory byly kontrolovány vládou, protesty byly potlačeny
policií a armádou. Zmizení lidí, „eskadry smrti“, kult neřestí a
divoká mučení se stala nedílnou součástí vládního programu „morální
rehabilitace“. Brazílie přerušila vztahy s Kubou a stala se jedním
z nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské Americe.
1961 – Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela
Trujillo, kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor
nebyl zabit pro otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do
jeho kapsy), ale za to, že jeho dravá politika způsobila příliš mnoho
škody americkým společnostem.
1961 – Kuba. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1961kuba.htm)
V roce 1961, CIA měla k dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který
šel na financování zvláštní skupiny „Mongoose“, která zorganizovala
bombardování kubánských hotelů a dalších objektů, napadala dobytek a
zemědělské pěstování, přidávala toxické chemikálie do vyvezeného
cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené státy zrušily
diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu
zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů
v Zátoce sviní.
1962 – Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí
Američanů lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce
rozšířené mučení a zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany
vyškolení absolventi nechvalně známé „School of the Americas“ byli
dobří zejména v mučení a masových vraždách civilistů.
1963 – El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.
1963 – 1966 – Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky
zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění
lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení
nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly
považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy,
tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V září 1963 byl Bosch svržen ve
vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících
v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci,
Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání
23 000 vojáků.
1963 – Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny
komunisty v zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a
pak bojoval s Amerikou nenáviděným Íránem.
1964 – Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly
vrácení práv k Panamskému průplavu.
1964 – Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta
svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je
považován za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti
vycvičené CIA mučily a vraždily každého, kdo byl považován za
politického soupeře Branco, především komunisty.
1964 – Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu
Sese Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené
zemi miliardy dolarů.
1964 – 1974 – Řecko. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/…7grecija.htm)
Dva dny před volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat,
aby se zabránilo opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou.
Intriky proti němu ze strany americké armády a CIA, které se nacházely
v Řecku, začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu
bylo zavedeno stanné právo a zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a
vraždy. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování „černých
plukovníků“ pod záminkou záchrany národa od „komunistického
převratu“ dosáhl 8 tisíc lidí.
V roce 1965, kdy proběhlo znárodnění ropy v Indonésii, Washington a
Londýn opět reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor
generál Suharto. Diktatura hromady kostí – půl milionu lidí. V roce
1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal
z ostrova obří hřbitov. „New York Times“ pojmenoval tuto tragédii
„jedním z nejvíce divokých masakrů v moderních politických
dějinách“. Na tato zvěrstva si už ani nikdo nevzpomíná.
1965 – Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.
1965 – 1973 – Válečná agrese proti Vietnamu. (Více v ruštině
zde: http://www.usinfo.ru/vjetnambse.htm)
Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a
zmrzačeno. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná
ekvivalentu 700 hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než
tonáž bomb, použitých v druhé světové válce. Vietnamská válka stála
život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo
300 000. Desítky tisíc lidí spáchali sebevraždu v nadcházejících
letech, nebo byli duševně a morálně zničeni svou vojenskou zkušeností.
V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská vláda
oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce –
4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se
prováděla „vynucená urbanizace“, včetně vyhnání rolníků z půdy
bombardováním a chemickou defoliací džungle. V nechvalně slavném masakru
v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 civilistů (více zde: http://cs.wikipedia.org/…akr_v_My_Lai).
Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známa jako „Tiger Force“ (více
zde: http://en.wikipedia.org/…/Tiger_Force)
přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý
počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé vojenské operace jako
„operace Phoenix“, která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy bylo téměř
20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami smrti,
organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo
jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne
28. července 1967, a vyházela granáty na ženy a děti do tří podzemních
úkrytů v okolí Chu Lai (http://en.wikipedia.org/…onal_Airport)
v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a popravováni, jejich uši a kůže byly
drženy jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger Force“ usekl hlavu dítěti,
aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni kvůli svým zlatým
zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná:
„Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli
civilisté. Neměly tam být.“ Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít
do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo
v roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými
zdmi a ostnatým drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když
bývalý hlavní lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost,
která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl: „To bylo tehdy, když
všichni na sobě nosili náhrdelník z odřezaných uší.“ Armádní
vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce 1971 (nejdelší
za dobu této války) z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu
právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden
z těchto lidí nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant,
kvůli kterému vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy
dítěti. Až do dnešního dne, USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by
mohly vysvětlit, co se stalo a proč byl případ uzavřen. 11. září
1967 armáda USA zahájila operaci “Wheeler“ (více zde: http://en.wikipedia.org/…eler/Wallowa).
Pod velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“ a další tří
divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl
měřen počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník
vzpomíná: „Šli jsme do vesnice a prostě stříleli do každého.
Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud tu byli, tak zemřeli.“ Na konci
kampaně článek ve vojenských novinách „Stars and Stripes“ chválil Sama
Ibarra z „Tiger Force“ za tisíce zabitých během operace „Wheeler“.
Téměř půl milionu veteránů z Vietnamu bylo l
Editováno: 10.7.2016 10:35
Inteligentní ľudia sa snažia problémy riešiť , geniálni sa ich snažia nerobiť .
" Albert Einstein"