Jak Rakousko-Uhersko do Evropské unie málem vstoupilo
Nejen knihy, ale i peníze mají své osudy. A nemusí jít zrovna o nález pokladu dávného kupce, dobrodružný příběh mohou skrývat i mince z doby nedávné. O jednom takovém, kdy nepozorný návrhář málem oživil zaniklé mocnářství, vypráví následující text.
Nejprve ale pár slov úvodem objasňujících, proč je příprava platidel tak dlouhodobým a složitým procesem. Emise hotovostních peněz, tedy bankovek, obyčejných i pamětních mincí, je spojena s řadou právních, ekonomických, organizačních a technických úkonů. Během stanovení technických parametrů, přípravy výtvarného návrhu, výroby ražebních nástrojů, polotovarů a vlastní ražby dochází k řadě uměleckých, technických a provozních problémů, které musí řešit emitent, autoři, dodavatelé materiálů, polotovarů a technologií i mincovny, ať samostatně či ve vzájemné součinnosti.
Většinu problémů se podaří úspěšně překonat v průběhu přípravy, výjimečně však přetrvají a projeví se i na mincích samotných. Zajímavou skupinu těchto problémů tvoří formální chyby. I když jsou na moderních mincích vzácnější, přece k nim i v nedávné minulosti došlo. Bývají to zejména chyby v textech psaných jiným písmem než latinkou, zejména u mincí ražených (a většinou i kompletně umělecky a technicky připravených) v mincovnách evropských a amerických států, a chyby ve státních symbolech. Chyby byly zjištěny také ve fragmentech notových záznamů na mincích věnovaných hudebním skladatelům anebo v reliéfním zobrazení strojů a zařízení na mincích s technickými motivy, které vznikají uměleckou zkratkou originálních předloh nebo jejich reprodukcí.
Právě před deseti lety připravovala Česká národní banka emisi dvou pamětních mincí ke vstupu České republiky do Evropské unie: tradiční stříbrnou minci s nominální hodnotou 200 Kč, průměrem 31 mm a hmotností 13 gramů a bimetalovou minci s hodnotou 2 500 Kč a průměrem 40 mm. Druhá z nich se skládala podobně jako dosud obíhající padesátikoruna ze dvou samostatných částí – mezikruží ze stříbra a středu ze zlata o celkové hmotnosti jedné troyské unce, tedy přibližně 31,1 gramu.
O podobě mincí rozhodovala anonymní soutěž. Tu na stříbrnou minci vyhráli mladí autoři, studenti Akademie výtvarných umění Josef Oplištil a Jakub Vlček. Bimetalová mince odstartovala rekordní kariéru akademického sochaře Zbyňka Fojtů, který během následujících deseti let překonal počtem realizací i legendárního autora tvořícího naše mince pět desetiletí, akademického sochaře Jiřího Harcubu.
Autoři dvousetkorunové mince pojali rubovou stranu jako kompozici šestnácti čtverců. Do jednoho umístili velký státní znak České republiky a do zbývajících patnácti zjednodušené symboly tehdejších členských států Evropské unie (značné námětové a rozměrové rozdíly v jejich státní symbolice neumožňovaly zpracovat úplné státní znaky). Toto provedení by však potlačilo dalších devět států, které vstupovaly do Evropské unie 1. května 2004 společně s Českou republikou. Na doporučení Komise pro posuzování návrhů na české peníze byla proto česká symbolika odstraněna a nahrazena volným prostorem, který symbolizuje všechny přistupující státy a otevřenost Evropské unie státům dalším.
Podrobnější rozbor návrhů však ukázal, že benátský lev nezastupuje celou Itálii, tři levharti reprezentující Velkou Británii jsou pouze symbolem Anglie a lilie zastupující Francii jsou symbolem royalistickým. Na definitivním sádrovém modelu určeném k realizaci proto autoři nahradili benátského lva italským státním znakem, anglické levharty štítem ze státního znaku Spojeného království a bourbonskou lilii francouzskou státní pečetí. Česká mincovna tento model dále zpracovala, zmenšila a připravila vzorový odražek ke schválení sériové výroby.
Snad pro změny ve státní symbolice tří států si žádný odborník nepovšiml, že Rakouskou republiku nezastupuje jednohlavá rakouská orlice, ale dvouhlavý rakouský orel, i bez některých insignií a znaku dynastie lotrinsko-habsburské symbol Rakouského císařství a později rakouské části Rakouska-Uherska. Až pozorný úředník České národní banky, nikoli však autor tohoto příspěvku, zajišťující další etapu emise mince, přišel na tuto zásadní chybu. Před zahájením ražby proto emeritní rytec České mincovny Ivan Eyman rub mince ručně upravil. Po schválení nového vzorového odražku byla pak dvousetkoruna úspěšně vyrobena a 28. dubna 2004 vydána.
Chybně navržená mince se tak nedostala do oběhu, země se vyhnula ostudě, která mohla překročit hranice České republiky, a nikdo se nemusí domnívat, že členem Evropské unie bylo v roce 2004 i Rakousko-Uhersko…
Autor: Jaroslav Moravec, zdroj: ČNB
